iEncyklopedie.cz

Stoupenci náboženského, sociálního a politického hnutí, které povstalo z kázání Jana Husa a Jeronýma Pražského (oba upáleni jako kacíři v Kostnici, první 6. 7. 1415 a druhý 30. 5. 1416). Vycházeli z učení Jana Viklefa (+1384). »Viklefismus přesazený na české území« vyvolal lidové hnutí, které přispělo ke zrodu českého národního uvědomění. Myšlenky h. byly shrnuty do tzv. »čtyř artikulů pražských« (1420). Jednalo se o svobodu kázání, o podávání kalicha (krve Páně) laikům (odtud jméno »kališníci«, či »utrakvisté«, od sub utraque forma), o apoštolskou chudobu duchovenstva, chápanou jako zřeknutí se majetku ze strany církve, a o přísnou církevní kázeň duchovenstva. Velmi brzy se h. rozdělili do dvou skupin, na radikální - tábority (podle jejich města Tábor) a umírněné utrakvisty. Umírnění h. dojednali s církevním - koncilem »kompaktáta«, která byla vyhlášena r. 1436 v Jihlavě. Ta však 31. 3. 1462 zrušil - papež Pius II. Po dalších krvavých válkách uzavřely husitská a česká katolická stavovská reprezentace v r. 1485 kutnohorský mír, ve kterém se obě strany zavázaly respektovat status quo a uznávat v rámci kompaktát svobodu svědomí svých poddaných. Tato svoboda se netýkala - Českých bratří a dalších nezávislých skupin. Církev podobojí (utrakvisté) se spravovala vlastní konsistoří (tzv. Dolní konsistoří, sídlící při Týnském chrámu v Praze. Konsistoř byla od r. 1609 společná s Jednotou bratrskou) v čele s voleným arcibiskupem Janem Rokycanou. Po jeho smrti (1471) následovali administrátoři. Postupně byla ovlivnována světovou - reformací, zejména - luterskou. Od r. 1575 se řídila Českou - konfesí, kterou vypracovala společně s Jednotou bratrskou a luterány. Před r. 1620 se k ní hlásila většina obyvatel Čech a Moravy.