iEncyklopedie.cz

Jí se označuje osobní spojení a jednota Ježíše Krista: člověk Ježíš, jehož pozemský život skončil na kříži, je totožný s Kristem, věčným Synem Božím, jak je potvrzeno zmrtvýchvstáním. Ve druhé osobě Nejsv. Trojice se sjednocuje božská a lidská přirozenost (ne smíšeně, ale ne odděleně) v jeden subjekt. Bůh si sám vytváří v osobě Ježíše Krista lidskou existenci ve světě a vstupuje, ačkoli stále zůstává Bohem, doprostřed lidstva. Tak zjevuje vnitřní Boží společenství lásky, na němž mají mít účast všichni lidé. Dogma o hypostazi dvou přirozeností Kristových definoval chalcedonský koncil (451). Toto dogma odmítly koptská, etiopská, indická, syrská, nestoriánská a arménská pravoslavná církev.