iEncyklopedie.cz

Četné národy jsou přesvědčeny, že jméno člověka je úzce spojeno s bytostí a osudem svého nositele: teprve jméno propůjčuje osobám nebo věcem jejich vlastní existenci, a když se změní jméno, nezůstane to bez následků. Tak se např. Šavel po svém obrácení stává Pavlem. Odtud také pochází každé kouzlo jména: "Je dobře, že nikdo neví, že se jmenuji trpaslík." Sledujeme-li tuto myšlenku dále, chápeme, proč se "pravé", "skutečné" jméno boha často tají a proč se místo něho raději používá "pseudonym" nebo se bůh nazývá jednoduše "pán" nebo "velký bůh". I Židé chránili Boží jméno odpovídajícími tabu před zneužitím a znesvěcením: "Nevezmeš nadarmo jméno Pána, svého Boha", je řečeno v desateru. U některých národů starověku bylo vymazání památky na nějakou osobu odstraněním jména z pomníků obávaným trestem: znamenalo totiž "druhou", tj. konečnou smrt.