Klérus

Kategorie: křesťanství

Z řec. kléros, »úděl«, »část získaná údělem«. Později v lat. clerus. Na počátku křesťanství tento výraz označoval všechen křesťanský lid, ale již od 3. stol. se ho užívalo pro označení čekatelů na kněžské - svěcení. Sv. Jeroným říká, že - klerikové se tak nazývají proto, že jsou částí Pána. Sv. Augustin vysvětluje užívání termínu skutečností, že - apoštol Matouš byl zvolen losem. K. je jednou ze složek církevního společenství. Další složku tvoří »laici« (srov. CIC 207, par. 1-2). Kán. 266 CIC říká: »Přijetím - jáhenství se osoba stává duchovní a včleňuje se do místní církve nebo osobní - prelatury, pro jejíž službu přijala - svátost svěcení.« Proto patří ke k. všichni ti, kdo mají status - klerika. Jen jim přísluší výkon pravomoci pramenící ze svěcení a výkon církevní správy. Klerikové jsou povinni vzdávat úctu a poslušnost - papeži a vlastnímu - ordináři. V církvi latinského ritu jsou povinni denně vykonávat - liturgii hodin (kromě trvalých jáhnů, ti se modlí část liturgie hodin, kterou určí příslušná biskupská konference). Jsou vázáni - celibátem, (pokud nejde o ženaté jáhny), »který je zvláštním Božím darem, jímž se mohou duchovní snáze a s nerozděleným srdcem svobodněji oddat Kristu a službě Bohu i lidem« (CIC 277).

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

křesťanství



Copyright iEncyklopedie.cz