Knap, Josef

Kategorie: osobnost

Časové zařazení: 20. století

(1900–1973), prozaik, divadelní a literární kritik a historik, publicista, narozený v Podůlší (okr. Jičín). Studoval na Gymnáziu v Jičíně a na Filozofické fakultě UK v Praze, poslední dva semestry studoval v Bratislavě, kde byl promován roku 1924. V letech 1925–1951 působil v divadelním oddělení Národního muzea. Již koncem gymnaziálních studií přispíval do různých periodik (Ruch, Cesta, Československé noviny, Rozhledy a další). Debutuje knihou esejů Alej srdcí (1920). Následuje román Ztracené jaro (1923), kniha povídek Píseň na samotě (1924), romány Réva na zdi (ve třinácti vydáních), Cizinec (1965) a další. V období do vypuknutí války psal romány, prózy a literárněhistorické a esejistické práce: Fráňa Šrámek (1937), Literatura české půdy (1939). Verše z vězení s názvem Neznámému bohu vyšly v roce 1949 v Turnově. Podniká několik cest do zahraničí, zvláště do Norska a Švédska, které si oblíbil z četby severských románů. Na počátku 50. let byl v procesu s katolickými intelektuály odsouzen na jedenáct let vězení. Na svobodu byl propuštěn v srpnu 1955. Po návratu z vězení se zabýval dějinami divadelních společností i jednotlivými osobnostmi: Umělcové na pouti (1961), Čtyři herečky (1967) a přepracovával své dřívější romány. V roce 1969 cestoval na pozvání norských spisovatelů do severských zemí a norský král Olaf V. mu udělil za zásluhy o norskou a severskou literaturu nejvyšší vyznamenání pro cizince – medaili sv. Olafa. V roce 1969 vyšel jeho román Vzdálená země a roce 1970 sbírka prozaických prací Čas kopřiv. Zemřel v Praze a je pochován v Železnici u Jičína.
Heslo převzato z publikace: Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století vydané nakladatelstvím CDK www.cdk.cz

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

osobnost

20. století



Copyright iEncyklopedie.cz