Kněžství

Kategorie: křesťanství

Jedna ze sedmi - svátostí, které Ježíš ustanovil. v církviejím prostřednictvím se v církvi vykonává a předává poslání svěřené - apoštolům. Jde o svátost apoštolské služby, jejíž náplní je sloužit ve jménu a osobě Krista ve společenství. Posvěcení služebníci vykonávají svou službu v lidu Božím vyučováním (munus docendi), bohoslužbou (munus liturgicum, - liturgie) a duchovní správou (munus regendi). Hned od počátku byl kněžský úřad udělován a vykonáván ve třech stupních: na úrovni - biskupů, na úrovni kněží ( - presbyter) a na úrovni - jáhnů. Služby udílené svěcením jsou pro organickou skladbu církve nenahraditelné: bez biskupa, kněží a jáhnů nelze hovořit o církvi. Svátost k. uděluje biskup - vkládáním rukou provázeným slavnostní světící - modlitbou, jíž se Bůh žádá o milost Ducha svatého pro svěcence a pro jeho službu (CIC 1009, par. 2). Svěcení vtiskuje nezrušitelné svátostné znamení. Církev světí na kněze pouze pokřtěné muže, jejichž schopnosti pro výkon kněžského úřadu byly řádně zjištěny. Odpovědnost a právo vyzvat někoho, aby přistoupil k vysvěcení, náleží autoritě církve (CIC 1024-1025). V latinské církvi se svátost k. uděluje běžně jen čekatelům ochotným žít v - celibátu, kteří veřejně projeví vůli zachovávat jej z lásky ke království Božímu a ke službě lidem (srov. Kat. 1536-1600).Výraz znamená hodnost a poslání - kněze. V dějinách - náboženství mělo k. za úkol být prostředníkem mezi člověkem a božstvím. U primitivních náboženství bylo k. výsadou skupinových předáků (téměř vždy králů). Později se funkce krále a kněze začaly oddělovat, a tak u přírodních náboženství se k. promítalo do tří funkcí: obětovat, zaříkávat a předvídat budoucnost. K. bylo často dědičné nebo se předávalo pověřením, spojeným s - pomazáním, se - vkládáním rukou atd. Ve SZ měli kněží, členové pokolení Léviho a zvláště Áronovi potomci, za úkol hlásat Boží slovo a obnovovat spojení s Bohem prostřednictvím - obětí a - modlitby, ačkoli toto k. nemohlo zajistit konečnou spásu, kterou mohl uskutečnit pouze Kristus. Podle - listu k Židům je to Kristus, kdo nabídnutím sebe samého jako oběti (Jan 17,19, Žid 7,25, Žid 8,1nn, Žid 9,11.15) vystupuje jako nový a definitivní nejvyšší - velekněz podle řádu Melchisedechova, čili ten, který byl pověřen přímo Bohem (srov. Žid 5,5nn). Na Kristovu k. se díky křtu podílejí všichni věřící (církev jako kněžský lid). Na základě tohoto k. a k jeho službě existuje jiné k., kněžství služebné, jehož posláním je sloužit jménem a v osobě Kristově společenství věřících. Uděluje se svátostí - svěcení (srov. Kat. 1533-1600).

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

křesťanství



Copyright iEncyklopedie.cz