iEncyklopedie.cz

(1903–1976), prozaik, básník, dramatik, narozený v Podhradí (okr. Jičín). V roce 1922 absolvoval Učitelský ústav v Jičíně. Do svého zatčení učil na obecných a později měšťanských školách v Čechách. Představitel meziválečné ruralistické literatury. Vydal tři básnické sbírky: Půlnoční svítání (1927), Předjitřní tma (1930) a Plaché světlo (1934). V roce 1940 vydal historický román Dcera královská, blahoslavená Anežka česká, dále misionářský román Amarú, syn hadí (1943) a poválečnou prózu Na březích Botiče (1948). Povznesl úroveň křesťansky orientované prózy pro mládež (Z bukového dřeva, Zmijí dědek). V roce 1951 byl zatčen a se skupinou katolických spisovatelů byl odsouzen na dvanáct let vězení, ze kterého byl propuštěn na první amnestii pro politické vězně v roce 1960. V roce 1968 vydal román Bábel a novelu Má přítelkyně Dora se zřetelně autobiografickými rysy. Posmrtně vyšel Soud nad Bábelem (1995). Zemřel v Praze a je pohřben ve Veliši u Jičína.
Heslo převzato z publikace: Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století vydané nakladatelstvím CDK www.cdk.cz