Křest

Kategorie: křesťanství

Je první ze - svátostí. Jím se věřící stává Božím dítětem, je vtělen do společenství církve a jsou mu odpuštěny dědičný hřích a - hříchy osobní. V - evangeliích se mluví o k. Jana Křtitele (Mt 3,11 a soub.), který Jan udílel jako k. kající. Obdržel ho i Ježíš (Mt 3,13-17 a soub.), Janův křest ohlašuje nový k. Ježíšův: »Já vás křtím vodou ... on ... vás bude křtít Duchem svatým a ohněm« (Mt 3,11). V evangeliu je řada dalších zmínek o k.: »Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího (Jan 3,5). »Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého« (Mt 28,19). »Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen, kdo však neuvěří, bude odsouzen« (Mk 16,16). Podle - tridentského koncilu lze tedy považovat k. za svátost, kterou chtěl a ustanovil Ježíš Kristus. - Skutky apoštolů se zmiňují o křestní praxi již rozšířené mezi prvními - křesťany a sv. Pavel mu přisuzuje teologický význam a tvrdí, že k. nás připodobní smrti a zmrtvýchvstání Krista (srov. Řím 6,3-11). Za sv. Augustina se upřesňuje nesmazatelný charakter k. a možnost k. krví ( - mučednictví) a k. »touhy« (touha, byť i nevyslovená po k.). K. uděluje - kněz nebo - jáhen, ale v případě potřeby může křtít kdokoliv, i ten, kdo sám není pokřtěn. K. lze udílet ponořením do vody nebo politím křtěného vodou. Dnešní křestní obřad spočívá v předkřestním pomazání, ve svěcení vody, zřeknutí se - satana a - vyznání víry, po kterém následuje vlastní křestní akt, pomazání - křižmem, předání bílé roušky a rozžehnuté svíčky, symbolů Krista.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

křesťanství



Copyright iEncyklopedie.cz