Leontios Byzantský

Synonyma hesla: Leontios JeruzalémskýLeontius

Kategorie: osobnost křesťanství

Časové zařazení: 6. století

Z první poloviny 6. století se tradicí dochovaly zprávy o řadě teologů jménem Leontios, jejichž dogmatické stanovisko je tak blízké, že je lze vztahovat k jedné osobě. Tento hypotetický Leontios byl pojmenován Leontios Byzantský podle míst, kde převážně působil.
K Leontiovi se vztahují tyto důležité zprávy: V roce 519 vystoupila v Konstantinopoli skupina mnichů („skytští mniši“) se záměrem prosadit uznání takzvané teopaschické formule (unus ex sancta trinitate carne passus est – jeden z Trojice trpěl v těle) za kritérium pravověrnosti. Tato formulace sice nejde tak daleko jako takzvaný teopaschický (monofyzitský) dodatek k trishagiu („jenž jsi byl pro nás ukřižován“ připojené k liturgickému zvolání Svatý, Svatý, Svatý); výrazem „v těle“ (carne) alespoň náznakem rozlišuje Kristovu božskou a lidskou přirozenost. Přesto však není možné říci, že by mohla obstát v rámci ortodoxie, tak jak byla definována chalcedonským koncilem. Oddělené působení obou Kristových přirozeností (secundum proprietates utriusque naturae) je tu ve skutečnosti obětováno nerozlišené jednotě, a to pod hlubokým dojmem z Kristova utrpení. Mezi těmito skytskými mnichy byl muž vznešeného původu, který se jmenoval Leontios; byl příbuzný Vitaliana, vojenského velitele (magister militum). – Mniši pak cestovali do Říma, aby od papeže dosáhli církevního uznání své formule; čekali však na papežovo rozhodnutí marně čtrnáct měsíců a v srpnu 520 město opustili.
V téže době, během roku 520, byl do Nové Laury u Jeruzaléma přijat mnich Leontios (vypráví o tom Cyril ze Skythopole). Tento Leontios cestoval v roce 532 společně se Sábou do Byzance a tam se setkal s Janem Efeským a presbyterem Eusebiem. S nimi se účastnil náboženské rozpravy s monofyzity, kterou uspořádal císař Justinián a jejímž hlavním úkolem bylo pomoci vyvrátit nauku severiánů. Leontios zde vystupoval jako horlivý zastánce chalcedonského koncilu proti severiánům; musel si však vyslechnout výčitky o své náklonnosti k origenismu.
Dalším Leontiem byl mnich a hegumen, jenž vystoupil v roce 536 na konstantinopolském sněmu řízeném patriarchou Menou. S Leontiem se ho účastnili i další jeruzalémští mniši (Domitianus, pozdější biskup v Ankyře, a Theodor Askidas); usilovali o odsouzení monofyzity Anthima a jeho přívrženců. Tento Leontios se opět vrátil do Sábova kláštera a stal se vůdcem origenistů; jako takový bojoval dál energicky proti ctitelům Theodora z Mopsuestie. V roce 542 se vydal ještě jednou do Konstantinopole a tam patrně v roce 543 zemřel.
Z těchto zpráv vyplývá, že Leontios bojoval proti monofyzitismu ze stanoviska, jež se velmi blížilo chalcedonskému, a dále – což jeho postoj ještě projasní – že byl origenistou. V důsledku toho odmítal západní christologie, totiž nestorianismus a monofyzitismus, ve kterých spatřoval nebezpečí pronikání materialistických představ do teologie.
Heslo převzato z knihy Slovník starokřesťanské literatury, kde najdete i přehled autorových spisů.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

osobnost

křesťanství

6. století



Copyright iEncyklopedie.cz