Luther, Martin

Kategorie: osobnost křesťanství

Podkategorie: reformace

Časové zařazení: 15. století 16. století

(*Eisleben 10.11.1483 - +Eisleben 18.2.1546). Německý reformátor pocházel z rodiny malého důlního podnikatele. Roku 1505 se Luther zapsal ke studiu práv na univerzitě v Erfurtu, vstoupil však ještě téhož roku na základě slibu do erfurtského kláštera augustiniánských poustevníků. Po kněžském svěcení r. 1507 učil filozofii a teologii ve Wittenberku a Erfurtu, pak cestoval do Říma a promoval r. 1512 v teologii. Jako profesor pro výklad bible ve Wittenberku prohloubil si Luther zkušenost, kterou učinil již v klášteře, že ani nejlepší člověk nemůže učiniti zadost Božímu zákonu a zůstává hříšníkem. Protiklad tohoto názoru k panující církevní nauce o pokání mu zprvu nebyl zjevný. Přece však přednášky, konané od r. 1513 - 1518, o žalmech a listech Římanům, Galaťanům a Židům, odrážejí zřetelně základní reformační názor, že člověk si nemůže aktivně získat odpuštění viny a Boží milost, nemůže si ji koupit, ale jen tato milost ospravedlňuje člověka, který v ni věří. Toto "ospravedlnění z milosti, přijímané vírou" bylo v hlubokém protikladu ke zpovědi a pokání pozdně středověké církve a obnovovalo učení sv. Augustina. (Luther ovšem zpověď nezavrhoval a po celý život se zpovídal.) V 95 tezích, které přibil 31. 10. 1517 na zámecký kostel ve Wittenbergu, vylíčil Luther zevrubně tento protiklad. V následujícím sporu o odpustcích s J. Tetzelem a J. Eckem prohlásil bibli za poslední instanci křesťanské jistoty, na níž se má měřit všechna církevní autorita. Při lipské disputaci r. 1519 zastával Luther názor, že i koncily mohou bloudit a papežství je jen lidskou instancí. Roku 1520 uveřejnil hlavní reformační spisy "Křesťanské šlechtě německého národa", "O svobodě křesťanského člověka" a "O babylónském zajetí církve". V procesu, který r. 1518 proti němu zahájila kurie, odmítal Luther podřídit se, r. 1520 spálil bulu hrozící klatbou a církevní právo, a tím dokonal roztržku s Římem. Řím ho 3. 1. 1521 vyobcoval. Luther v dubnu 1521 odmítl před wormským říšským sněmem odvolat a dovolával se svobody křesťanského svědomí. Rychlým rozšířením Lutherových kázání a letáků zachvátilo reformační hnutí v krátké době všechna německá území. V sociálních konfliktech doby, které souvisely s reformačním hnutím, zvláště v selské válce, zdůrazňoval Luther stále více autoritu politického řádu. Původně byl zastáncem církve obcí. Pak pragmaticky podporoval zavedení dohledu kurfiřta nad církví a školami, což připravilo cestu zemskému církevnímu zřízení. Jeho význam překračuje oblast církve a teologie. Jako tvůrce německé "mateřské řeči" a jako nejvíce čtený německý autor své doby měl hluboký vliv na německou kulturu, vzdělání a formování německé kulturní národnosti. S českými reformačními snahami se Luther seznámil již v r. 1511 studiem Apologie, kterou vydala Jednota bratrská, k té měl i přes částečné sbližování výhrady, neboť ji podezíral ze sbližování s kalvinismem.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

osobnost

15. století

křesťanství

16. století

reformace



Copyright iEncyklopedie.cz