Měření času

Kategorie: religionistika

Podkategorie: kalendář

Měření časových úseků (viz astronomie) prováděly všechny rozvinuté kultury. Individuální údaje hodin byly známy od biblických dob. Den se dělil většinou podle slunce (sluneční hodiny). Počítalo se, což bylo podmíněno ročními dobami, s nestejně dlouhými hodinami. Kolem r. 250 př. Kr. postavil Archimedes první antické astronomické vodní hodiny. Jejich přesnost se cenila až do raně křesťanské doby, protože prý byly zkonstruovány stejně dokonale, jako Bůh stvořil svět. Ptolemaios rozdělil průběh dne a noci vždy na "dvanáct domů". Obce středověku si srovnávaly denní hodiny pro průběh práce a cestu do kostela. Klášterní pravidla členila den na sedm dob modliteb. Nezávisle na sobě vynalezli kolečkové hodiny kolem r. 1350 benediktinský kněz Richard von Wallingford v St. Albanu v Anglii a Padovan profesor Giovanni de' Dondi. Teprve tímto vynálezem byl zaveden stejný čas. Astronomické kolečkové hodiny byly pak instalovány v monumentální velikosti v katedrálách, pak na radnicích s náboženskou a křesťansko - státní tématikou: např. na hodinách štrasburského Münsteru z r. 1352 (nově zbudovány r. 1574) je znázornění dějin spásy a utrpení - církev symbolizovala věčnost, na rozdíl od času, měřitelného omezeně. Orloj v Praze na Staroměstské radnici kolem r. 1410 Mikulášem z Kadaně za účasti Ondřeje Šindela. Nejstarší hodinový plán byl vytvořen r. 1412 pro oxfordské studenty. Měřidlem přesnosti se hodiny staly teprve po vynálezu kyvadla Christianem Huygensem r. 1658. Knížecí dvory používaly hodiny k regulaci dvorního, politického dění, k astrologickému určování dat; podporovaly v tomto zájmu učence a technické zjemňování mechaniky. Požadavky stejného času při pracovních a obchodních záležitostech, jakož i při akcích vojska podporovaly v Evropě na sklonku 16. stol. vývoj hodin, že se z nich stal v obstojně přesně měřící přístroj. Používání symbolu mechanických hodin se udrželo ve filozofii a náboženství až do 17. stol.: svět byl např. nebeským strojem, který řídí Bůh jako hodiny (viz Augustin); živý organismus (tělo) běžel jako hodiny (viz Descartes); stát se srovnával s kompletním hodinovým strojem. V 17. stol. se teologie uvolnila z mechanistického výkladu bible, ale užitečnost hodin zůstala, např. v Číně, kde ale byla uznávána jejich užitečnost jako přesvědčivého dárku při misiích, kdy je jezuité dávali darem jako znázornění heliocentrického systému (viz Koperník).

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

religionistika

kalendář



Copyright iEncyklopedie.cz