Mezoamerická náboženství

Kategorie: religionistika

Podkategorie: mezoamerická náboženství

Místní zařazení: Jižní Amerika

O představách víry předkolumbovských "vysokých kultur" Střední Ameriky je jen málo známo, nejvíce víme o náboženství Aztéků, s nimiž se Evropané setkali. Jejich náboženské představy známe z kronikářských záznamů prvních Španělů, zejména kněží (pro centrální Mexiko Bernarda de Sahagún, pro mayskou oblast Diega de Landy, kromě dalších). Pramenů je málo, jsou to pozdější kompiláty jako "Chilam Balam" anebo "Popol Vuh", jejichž výpovědní schopnost pro celkový průběh kulturního vývoje je omezená. Pro rané kultury jak vysočiny, tak nížiny, tedy předchůdců Teotihuacanu a Mayů je jen málo opěrných bodů. Keramické figurky z Tlatilka dávají tušit ženské božstvo mateřství a plodnosti. Velmi časně se dá prokázat uctívání "Velkého jaguára", který jen zřídka vystupuje v plné zvířecí podobě. Tento motiv je rozšířen v náboženství celé oblasti a také ve "vysokých kulturách" Jižní Ameriky, v Kolumbii a Peru. První mexická kultura, kde se objevuje jaguáří božstvo, je kultura Olméků (800-400 př. Kr.). Na Olméky navazují na jedné straně Mayové - spojovacím článkem je izapská kultura, na druhé straně kultury Středního Mexika přes zapotécký Monte Alban. Klasickou kulturou Středního Mexika je kultura Teotihuacanu (200-900 po Kr.), obrovské kultovní a snad i správní středisko. I zdejší božstvo, znázorňované na architektuře, keramice nebo freskách, je zoomorfní bytost s jaguářími rysy, opět v doprovodu Opeřeného hada. Tlalok, bůh deště, a Opeřený had byli uctíváni i Toltéky, kteří přišli následně do údolí Mexika. Přibylo k nim ještě božstvo v podobě žáby. Mytologie hovoří o sporech mezi starým a novým náboženstvím, spojených s osobou legendárního náčelníka, nositele symbolu Jitřenky, který se pokusil odstranit lidské oběti. I u Toltéků najdeme mýty o stvoření světa. V prvním období stvořilo nejvyšší božstvo Tloke hawake svět. Ten byl zničen záplavami a blesky. Další svět byl obydlen obry a byl zničen zemětřeseními. Třetí svět už byl obydlen lidmi, kteří založili město Cholula. Tehdy se objevil kulturní hrdina Quetzalcoatl, který přinesl lidem civilizaci. Když se lidé neřídili jeho radami, odešel, ale předpověděl zkázu světa vichřicemi, kdy se lidé přemění v opice. Současné období pak mělo skončit velkým požárem. Toltéckou historii a proroctví sepsal kněz-astrolog Wemak. Jsou v ní popsány i obřadní praktiky. Později bylo zavedeno uctívání dvou dalších božstev - boha oblohy Tezkatlipoky a božstva války Vicilopočtliho. Toltécká božstva převzali Aztékové a další kmeny, které osídlily střední Mexiko (např. Mištékové v lokalitě Mitla). O jejich náboženství víme nejvíce ze španělských zpráv. Nejdůležitějšími aztéckými božstvy byli Tlalok, bůh deště, a bůh války Wicilopočtli. Uctívání božstev mělo vypracovaný rituál a hierarchii kněží. Základem náboženství byl kalendář, rozdělený na rituální, který měl 260 dní a sluneční, rozdělený na 18 měsíců po dvaceti dnech s připojenými pěti "nešťastnými dny" na konci. Kalendáře se setkávaly ve dvaapadesátiletých cyklech. Velké náboženské slavnosti se konaly podle dat slunečního roku. Obřad "Nového ohně" symbolizoval uhašení "starého ohně" na oltáři, kde nepřetržitě hořel 52 let a rozžehnutí na znamení nového dalšího života, dalšího dvaapadesátiletého cyklu. Kněží, převlečení za božstva celého aztéckého panteonu, vystoupili v poslední den starého cyklu do chrámu na vrcholu kráteru vyhaslé sopky a čekali na znamení hvězd, které oznámí, že jejich svět bude žít dál. Byl rozdělán nový oheň a ten roznesli rychlí běžci na oltáře chrámů ve všech městech a vesnicích. Ústředním bodem aztéckých obřadů byly lidské oběti. Konaly se téměř při každém měsíčním obřadu, ať byl určen k přivolávání deště, k uctívání mladé kukuřice, k prvnímu období květů či k mnoha dalším účelům. Ve víře Aztéků byly tyto oběti nutné, aby zajistily potravu pro Slunce, aby svět neklesl do temnoty. Obětovaný pak provázel Slunce na jeho cestě. Rituálem byla i míčová hra pěstovaná u všech mezoamerických kultur. Hrálo se s gumovým míčem na obdélníkovém hřišti a v některých kulturách sloužila hra jako boží soud. Náboženství Mayů uctívalo v klasickém období "Pána nebe, dne a noci", božstvo Slunce a Měsíce. V různých mayských lokalitách měla tato božstva své místní varianty. Stejně důležitý jako Pán nebe byl Čak, bůh deště. Dále se uctíval bůh kukuřice, smrti, božstvo Severky a další božstva přírodních jevů, božstva podsvětí a božstva-patroni měsíců, dnů a čísel. Lidské oběti u Mayů jsou spojovány především s pozdější post-klasickou mayskou kulturou, ovlivněnou Toltéky ze středního Mexika. U Mayů bylo obětování spojeno s uctíváním Kukulkana, Opěřeného hada, jehož kult přinesli Toltékové. Ve vlastním Mexiku naopak byl Quetzalcoatl, také Opeřený had, jediný, s jehož kultem lidské oběti spojeny nebyly. Obřady se i u Mayů konaly každý měsíc a vykonávali je specialisté. Základem obřadu byl kalendář, který určoval jejich termíny a byl podobný výše zmíněnému aztéckému. Kněží měli příručky pro obřady, takovou příručkou je i jeden ze tří zachovaných kodexů, pojednávající o kalendáři a příslušných obřadech. Další je příručkou pro zhotovování horoskopu.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

religionistika

mezoamerická náboženství

Jižní Amerika



Copyright iEncyklopedie.cz