Milost

Kategorie: křesťanství

Ve SZ označuje termín Boží zalíbení v lidu - Izraele, založené na - smlouvě. V NZ, zvláště u svatého Pavla, znamená naprostý dar, kterým Bůh věnuje lidem - věčný život prostřednictvím Kristovy oběti, jímž se křesťané stávají ve - křtu a - darem Ducha svatého »dětmi« Božími (Řím 6,3nn, 8,14a d.). Jinými slovy, »m. je přízeň, nezasloužená pomoc, kterou nám Bůh dává, abychom odpověděli na jeho nabídku stát se Božími dětmi, adoptivními syny, účastnými božské přirozenosti a věčného života« (Kat. 1996). Rozlišujeme m. habituální (stálá a nadpřirozená dispozice, která duši zdokonaluje a činí ji schopnou žít s Bohem) a aktuální m. (projevy Boží pomoci na počátku obrácení a během díla posvěcení, srov. Kat. 2000). Již od prvních staletí křesťanství bylo téma m. středem teologických úvah. Svatý Augustin zastával proti - pelagiánismu absolutní nutnost m., která se dělí na m. předcházející (konverzi) a m. následnou. Katolická teologie vždy zdůrazňovala neoddělitelnou souvislost mezi Kristovou obětí, naprostou darovaností m. a její všeobecností. Každý člověk obdrží pro zásluhy Krista m. dosáhnout nezávisle na svém dějinném postavení svého cíle, totiž života v Bohu. Avšak každý musí podle svých možností s působením m. spolupracovat. Východní - teologie více zdůrazňuje zbožšťující účinek m. (člověk je díky m. účastný na samé Boží přirozenosti), než účinek spásonosný. Milostivé léto - jubilejní rok

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

křesťanství



Copyright iEncyklopedie.cz