iEncyklopedie.cz

Tuto sektu založil ve 2. stol. Montanus ve Frýgii (Malá Asie), původně kněz bohyně Kybely, který po svém přestupu ke křesťanství vystupoval jako "paraklét" (utěšitel, synonymum pro Ducha svatého). Montanisté očekávali v nejbližší budoucnosti nový příchod Mesiáše, na nějž se připravovali přísnou askezí. Na rozdíl od pokřtěných ve velké církvi měli jako "naplnění duchem" elitářské postavení (sebe nazývali lid duchovní - pneumatici, ostatní v církvi za lid duševní - psychici) a slavili letnice jako hlavní svátek. Byli nesmiřitelní k jakémukoliv odpadlictví a návrat neumožňovali ani po účinné lítosti. Hnutí, které se rychle rozšířilo v celé římské říši, bylo církví ve 3. stol. zakázáno, přežívalo však v Malé Asii ještě do 5. stol. Ke konci života byl tímto hnutím ovlivněn i Tertulián.