Muhammad

Kategorie: osobnost islám

(*Mekka asi 570 - +Medína 8. 6. 632). Zakladatel islámského náboženství vyrůstal jako sirotek v Mekce, kde strávil prvých padesát let svého života. Rozhodující zážitek zjevení zažil Muhammad, už čtyřicetiletý, na hoře Hirá, která leží severně od Mekky. V přesvědčení, že dostal od Boha příkaz hlásat Arabům učení, jemu zjevené, kázal zprvu v rodinném kruhu a obyvatelům Mekky. Hlásal monoteistické učení o jednom Bohu. Plastickými obrazy líčil jeho všemohoucnost, dojímal své posluchače svými proroctvími o Božím soudu. Kázal však také o sociální odpovědnosti, velebil milosrdenství Boží a hlásal naději na rajskou radost. U obyvatel Mekky došel však sluchu zprvu z velké části jen u sociálně bezvýznamných. Mocní a bohatí se obávali, že rozšíření jeho názorů by mohlo poškodit jejich obchod, především proto, že by nepřicházeli poutníci ke Kaabě v Mekce, kterou podle islámu vystavěl Abrahám. Nakonec byl Muhammad nucen z Mekky uprchnout a odejít do Medíny. V předtuše, že pro šíření svého učení se dostane s arabskými kmeny do velkých politických konfliktů, zorganizoval stoupence, Medíňany a emigranty z Mekky, jako vojsko. Přitom prokázal mimořádný vůdčí talent a na druhé straně při sjednocování arabských kmenů vyvinul diplomatickou obratnost a přesvědčovací sílu. Muhammadovy politické aktivity v arabském sjednocovacím boji vedly častěji k tomu, že jeho nepřátelé pochybovali o upřímnosti jeho zážitku zjevení a povolání. To mu vyneslo na dlouhou dobu u jeho odpůrců, zvl. ve středověké Evropě, titul "lžiproroka". Muhammad sám se sice považoval za posledního z proroků, ne však za bezchybného vzorného člověka. Teprve později ustavená tradice ho pokládá za neomylného, absolutně dokonalého člověka. Vydal věřícím pokyn modlit se ve směru k Mekce a postit se v měsíci ramadánu.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

osobnost

islám



Copyright iEncyklopedie.cz