Nebe

Kategorie: religionistika

Náboženské a přírodovědecké nebe byly v antice totožné. Antická kosmologie by mohla být popsána asi takto: krystalové misky s planetami obíhají zemi spolu s jemně děrovanou oblohou z kovu; zvenku proniká dovnitř světlo a nechává tak vycházet stálice. Nad oblohou trůní věčný bůh, který stvořil tento systém jako celek a vyvolává změny, které se přenášejí až do pozemského počasí a přílivu a odlivu (viz alchymie). Lidské duše vystupují po smrti těla k této mimosvětské říši, aby se věčně radovaly z boha, nebo jako např. u Platóna, aby byly poslány zpět do dalšího života na zemi. Východní náboženství naproti tomu vidí nebe jako materiálně mravní souvislost, jejímž zákonům jsou bohové i lidé podřízeni stejnou měrou; o spásu se zde usiluje světským výstupem do nirvány. Nebe nové doby je astronomický útvar, který je popsán a zkoumán matematikou a fyzikou. V křesťanství se věčný život u Boha nazývá nebem. Jde jen o obraz, protože posmrtný život je nezávislý na prostoru a času a není v žádném prostorovém vztahu k hmotnému kosmu (viz transcendence).

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

religionistika



Copyright iEncyklopedie.cz