iEncyklopedie.cz

Tento pojem se týká moderní fáze hinduismu, během níž dochází ke konfrontaci se západními vlivy. Lze rozlišovat dva směry: jeden integroval evropské myšlenky a snažil se korigovat sociální a náboženské zlořády v Indii (reformní hinduismus), druhý se zásadně bránil cizím vlivům a hájil, někdy velmi radikálně, přísně orthodoxní hinduistické pozice. Roku 1835 rozhodla britská koloniální vláda, že anglická řeč a vzdělání nadále budou podkladem výchovy na nově zakládaných školách a univerzitách. V konfrontaci se západní kulturou vykládali mnozí Indové hinduistickou nauku nově. Současně se vyvíjel indický nacionalismus, který zdůrazňoval nábožensko-kulturní samostatnost Indie a požadoval politicko-hospodářskou autonomii. Vzniklo mnoho reformních spolků, např. Bráhmasamádž, který koordinoval indický soudce M. G. Ránadé v "Indian National Social Conferences", které se konaly od r. 1887 každý rok. Panhinduistické snahy o překonání dělících faktorů, jako kastovní rozdíly, rozdílné nauky atd., vedly k založení hinduistické univerzity v Banárasu. Spolky, jako Árjasamádž, založily několik škol jako protiváhu k vzdělávacímu monopolu anglických škol. Zástupcem radikálně ortodoxního postoje byl Bál Gangádhar Tilak (*1856 - +1920), který se obracel proti každému cizímu vlivu uvolňujícímu indické tradice. Tak založil např. ligu proti zabíjení krav.