iEncyklopedie.cz

Papež může jako člověk hřešit a i jako nejvyšší učitel církve se dopouštět omylů. Neomylnost papežského úřadu definoval 1. vatikánský koncil v konstituci Pastor aeternus (Věčný pastýř) z 18. 7. 1870 takto: "Mluví-li římský biskup z nejvyšší učitelské moci (ex cathedra), tj. když definuje jako nejvyšší pastýř a učitel všech křesťanů, v nejvyšší apoštolské úřední moci s konečnou platností nauku o víře a mravech, kterou má věřit celá církev, pak má na základě Božího přispění, které je mu přislíbeno ve sv. Petrovi, onu neomylnost, jíž chtěl mít svou církev vyzbrojenu božský Spasitel při definování nauky víry a mravů. Tato jeho konečná rozhodnutí jsou proto nezměnitelná sama ze sebe, nikoli na základě souhlasu církve (ex esse, non autem ex consensu ecclesiae)".