iEncyklopedie.cz

Panny, připravované na svatbu, byly u všech náboženství symbolem sňatku mezi božím nebeským ženichem a lidskou pozemskou nevěstou. Bůh se blížil zasvěcené ženě jako král nebo kněz a tímto spojením jí propůjčil dar věštkyně. Židé označovali národ Izrael jako Jahvovu nevěstu, která je si jista jeho náklonností. Nový zákon spojoval tuto myšlenku s řeckou představou svaté svatby, nová církev byla nevěstou ženicha Krista.