iEncyklopedie.cz

O původních náboženských představách tohoto náboženství jižně od Asuánu až k Meroe, severně od Chartúmu, víme jen z egyptského podání. Asi od r. 2000 př. Kr. se vyvíjela kultura, závislá na Egyptě zčásti, někdy také zcela pod kontrolou faraonovy říše. Měla svá centra u Kermy (Kuš) a v pozdější době v Meroe a u Džebel Barkalu. V chrámech, hrobech a svatyních této "kúšitské" nebo "merojské" kultury se nám jeví v podstatě egyptský svět bohů. Vlastní bohové se projevují jen s námahou v synkretistických představách, do nichž vešli s egyptskými bohy. Jako nejdůležitější se jeví bůh Apedemak, bůh se lví hlavou, který mohl mít tělo hada, se třemi hlavami a čtyřmi pažemi. Byl asi původně bohem války, byl však postaven egyptskými Nubijci na roveň Usírewovi a po bok Ésetě. Je také v reliéfech v Mussavaratu es Sufra v podobě Šu a Tefnut. Mandulis, uctívaný v římské době v Kalabši, splýval rovněž s egyptskými bohy a měl pravděpodobně jen místní význam.