iEncyklopedie.cz

(*Ockham asi 1285/90 - Mnichov asi 1349). Asi nejvýznamnější učenec pozdního středověku. Záhy vstoupil do františkánského řádu a studoval a učil zprvu na univerzitě v Oxfordu. Aby se obhájil proti obžalobě z bludařství, odebral se r. 1324 k papežské kurii do Avignonu. Nedošlo sice k oficiálnímu odsouzení, avšak Ockham se zapletl do sporu o františkánský ideál chudoby mezi svým řádem a papežem Janem XXII. Spolu se svým řádovým generálem uprchl z Avignonu do Německa a uchýlil se pod ochranu císaře Ludvíka Bavora. Až do své smrti žil pak v mnichovském františkánském klášteře. V několika sporných spisech Ockham ostře kritizoval nárok papežství na politickou moc a vyslovil právo odporu, založené na přirozeném právu. Východiskem jeho myšlení je kritika realistické teorie poznání. Pro Ockhama nemají obecné pojmy žádné skutečné bytí kromě duše a jsou jen znaky věcí, ne však věcmi samými. Toto nominalistické pojetí skutečnosti spojoval Ockham s novým zájmem o individuální a obecně o svět zkušenosti. V dějinách scholastiky vyznačuje jeho postoj rozhodný obrat.