Okuřování

Kategorie: religionistika

V četných kultech a náboženstvích je okuřování rozšířeno jako kultovní jednání. Může mít charakter apotropeický (odvracející škodu), je-li prováděno libě vonnými látkami, a má zahánět démony a zlé duchy. Okuřování může působit extatické stavy a v primitivnějších kulturách patří k praktikám šamanů a věštců. Jako obětní dar slouží okuřování k tomu, aby naladilo bohy k blahovůli. V antických chrámech se v blízkosti obrazů bohů stavěly kadidlové oltáře. Kouřové oběti měly způsobovat očištění a posvěcení a navazovat spojení s bohem. Ve starém Egyptě bylo kadidlo považováno za "zbožšťovatele". Stoupající kouř je také symbolem stoupání duše mrtvého a modlitby. Nádoba na kadidlo a kadidlová tyčinka jsou ještě dnes na celém světě užívány při bohoslužbách různých církví. Také v katolické církvi se praktikuje slavnostní okuřování oltáře, kříže z evangeliáře, ale také biskupa, event. kněze a věřících.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

religionistika



Copyright iEncyklopedie.cz