Origenes

Synonyma hesla: Órigenés

Kategorie: osobnost křesťanství

Časové zařazení: rané křesťanství 2. století 3. století

Zásluhou Origena se v církevním myšlení prosadila spekulativní teologie, teologie ve vlastním smyslu slova. Origenes není první, kdo užil platónských pojmů pro vyjádření křesťanského poselství: tak si počínali také gnostici mimo rámec vznikající církve a apologeti i Klement v prostředí církve. Všichni pozdější teologové usměrňovali své myšlení podle Origena a tím v malém pokračovali tam, kde Origenes ve velkém začal nebo začátek alespoň naznačil. Kvůli Origenově velké autoritě tolerovaly první generace po něm i jeho heterodoxie, popř. je mlčky opravily. Když pak byl 300 let po smrti odsouzen, jeho duch už pronikl církevní myšlení do té míry, že odsouzení mohlo sice zabraňovat šíření jeho spisů, ale nemohlo uškodit jeho myšlenkám.
O Origenově životě máme zásluhou jeho žáků poměrně dobré zprávy. Je první z našich autorů, o němž existuje taková tradice, která se dá srovnat s životopisem. Eusebius totiž psal své Církevní dějiny v návaznosti na Origena a na mnoha místech mluví vlastně o něm, i když ho nejmenuje. Ať už vylíčil Origenův život v idealizující podobě Eusebius sám, nebo se na tom podílela tradice, dělo se to způsobem, jakým tradice ve filozofických školách vytvářela obraz o svých zakladatelích. Idealizující úpravy však celkový rámec nepozměňují. Některé podrobnosti mohou text poněkud zkreslovat, avšak celkový obraz je přesto třeba posuzovat jako přiměřený.
Origenes se narodil v osmdesátých letech 2. století v Alexandrii. Protože jeho otec zemřel jako mučedník za pronásledování křesťanů v roce 202, lze s jistotou říci, že byl popraven pro misionářské působení a že skutečně byl katechetou. Origenes se po něm navzdory svému mládí ujal vyučování a získal si pověst váženého učence. Asi od roku 210 podnikal daleké cesty; přišel do Říma, do Athén a do Cesareje v Palestině. Všude se setkával s nadšenými posluchači a nacházel přátele, kteří na něho naléhali, aby k nim promluvil. Byla to doba, kdy se upevňovala církevní organizace a kdy se běžně – alespoň ve větších městech, kde byla vzdělávací střediska s učiteli – křesťanským učencům udílelo presbyterské svěcení, aby se tak dostali do podřízeného vztahu vůči biskupskému učitelskému úřadu. V této době tedy laici ztrácí možnost vyučovat v církvi.
Biskupové Theoktistos z Cesareje a Alexandr Jeruzalémský vysvětili při jedné návštěvě v Cesareji Origena na presbytera; to však alexandrijský biskup právem považoval za zásah do své pravomoci. Pomstil se tím, že na jedné alexandrijské synodě prosadil usnesení o neplatnosti tohoto svěcení. Origenes se nato vydal do Cesareje a tam založil novou školu, která přesto zůstala ve spojení s původní školou alexandrijskou.
Protože se těšil velké vážnosti, snažila se státní moc za Deciova pronásledování pohnout Origena k odpadnutí. Je jisté, že ho mučili a že se jim přesto nepodařilo donutit ho, aby zapřel víru. Není však jisté, zda zemřel na následky zlého nakládání a zda to, že se v Tyru ukazoval jeho hrob, souvisí s těmito událostmi. Zemřel jako sedmdesátiletý brzy po Deciově pronásledování. Přesněji se doba jeho smrti klade do prvních let po roce 251.
Od konce 4. století trvá spor o jeho pravověrnost. Jeho heterodoxie, nauka o preexistenci duše, o věčnosti světa, o „návratu všech věcí“, byly platónské a nekřesťanské; to věděli jak jeho ctitelé, tak jeho protivníci. I jeho subordinační nauka o Logu, která v jeho době ještě odpovídala stavu filozofického a teologického vzdělání (alespoň v Alexandrii), nemohla už být ve 4. století uznávána za pravověrnou. – Skutečnost, že spory kolem něho trvaly tak dlouho i po jeho smrti, lze nejlépe vysvětlit tak, že v určitých, zejména mnišských kruzích, natolik vzrostl zájem o fyzické zbožštění lidského těla jako cíl vykoupení, že se v Origenových spiritualistických představách o vykoupení spatřovalo ohrožení spásy. Zároveň musel zesílit i eticky zdůvodňovaný odpor syrských mnichů proti Origenovi a Řekům vůbec. Císař Justinián doufal, že by mohl vzájemný odpor Syřanů a Řeků a jejich protikladné teologické zájmy spojit ve společné nepřátelství proti Origenovi. Proto v roce 543 odsoudil v jednom ediktu 9 Origenových vět. – Na teology Západu neměl Origenes bezprostřední vliv, jednak pro jejich nedostatečnou znalost řeckého jazyka, jednak kvůli naprosto jinému přístupu k teologickým problémům. Proto také spor o jeho pravověrnost nevzbudil tolik rozruchu jako na Východě. To mělo za následek poněkud zvláštní věc, totiž že větší část jeho spisů se zachovala v latinském překladu, a ne v řeckém originálu. V každém případě je to jen malý zlomek jeho děl, i když pokud jde o rozsah, stále ještě značný.
Za tohoto stavu má zvláštní hodnotu zachování díla Filokalia, antologie z jeho spisů, kterou sestavili společně Basil Veliký a Řehoř Naziánský.
Heslo převzato z knihy Slovník starokřesťanské literatury, kde najdete i přehled autorových spisů a českou literaturu do roku 2005.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

osobnost

2. století

křesťanství

3. století

rané křesťanství



Copyright iEncyklopedie.cz