iEncyklopedie.cz

Církve, které vznikly na území bývalé východořímské říše, si připisují označení o.c. proto, že pokládají za nositele nauky prvotní církve. Po 5. stol. přijímaly do svého názvu odkaz na ortodoxnost ( - ortodoxie) ty východní církve, které měly vazby na Konstantinopol, aby se odlišily od církví, které nepřijaly věroučné závěry prvních - koncilů ( - nestoriánství, - monofyzitismus). Po východním rozkolu (1054) pak tímto názvem podtrhávali svůj polemický postoj k římskokatolické církvi. V dnešní době dal 2. vatikánský koncil rozhodný podnět k ekumenickým vztahům mezi o. církvemi a - latinskou církví. Podpořil historické setkání papeže Pavla VI. s konstantinopolským - patriarchou Atenagorem (1964) se vzájemným prominutím - exkomunikací z r. 1054 (v r. 1965). Naučných rozdílů mezi ortodoxními a katolíky není mnoho. Týkají se hlavně - papežského primátu a teologické otázky - filioque. V obou církvích panuje jednota pojímání - svátostí, úloha Panny - Marie v - dějinách spásy, biblický výklad i - apoštolská posloupnost (sukcese) - biskupů atd.