iEncyklopedie.cz

Titul římského biskupa je odvozen z latinského papa - otec. Jako výlučný titul se začíná prosazovat od Řehoře VII. (+1085). Bývá nazýván zástupcem Kristovým na zemi a z tohoto titulu je vybaven rozsáhlými pravomocemi k řízení církve. Postavení papeže v církvi a společnosti je výsledkem dlouhodobého vývoje, od počátku je ale zřejmá autorita římského biskupa ve věcech věroučných a jeho čestné místo mezi biskupy, kdy jeho výlučnost byla dána tím, že Řím byl působištěm sv. Pavla a zvláště sv. Petra (viz papežství). Vnějšími znaky papežství je pastýřská hůl zakončená křížem. Papež používá tituly Pontifex Romanus (Velekněz římský), k podpisu připojuje servus servorum Dei (Sluha sluhů Božích).