Papežský rozkol

Kategorie: křesťanství

Podkategorie: papežství

O papežském schizmatu (rozkolu) se mluví tehdy, když dva nebo více papežů, většinou po sporné volbě, vznášejí nárok na to, být pravoplatným papežem. Podle různého posuzování legitimity určitých papežů se čítá na 25 - 40 vzdoropapežů, počínaje Hippolytem Římským (+235), až k Felixovi V. (+449). Zatímco většina papežských rozkolů měla jen krátké trvání, trvalo takzvané velké papežské schisma po babylónském vyhnanství papežů v Avignonu několik desetiletí (1378 - 1417). V tomto období byli zprvu dva konkurenti, po koncilu v Pise (1409) dokonce tři papežové (a jejich nástupci). Papežské schizma představovalo v určitém smyslu vždy také rozkol církve, protože křesťanstvo bylo rozštěpeno kvůli nejistotě o legitimním papeži na různé papežské obedience, tj. podřízenost papeži.