iEncyklopedie.cz

Území p.s. začalo vznikat z darů věřících a odkazů císařů a šlechty - papeži, jenž byl již v 6. stol. největším vlastníkem pozemků v tehdejší Itálii. K nejvýraznějšímu rozvoji došlo v 8. stol. díky přízni franckých panovníků: smlouva z Quierzy (754) mezi Štěpánem II. a králem Pipinem zaručovala, že v případě zániku longobardského království se stane papež vlastníkem Říma, Ravenny s Benátkami a Istrií, a rovněž Spoleta a Beneventa. Formálně byl p.s. uznán císařem Bedřichem II. Zlatou bulou egerskou (1213) a největší rozlohy dosáhl za Julia II. (1503-1513). P.s. zanikl dobytím Říma (1870) a vznikem italského státu. V důsledku toho se Pius IX. (1846-1878) považoval za »vatikánského vězně« a odmítal i jednostranný zákon italského království (z 13. 5. 1871). Tak došlo ke vzniku tzv. - římské otázky, která byla vyřešena po šedesáti letech Lateránskými smlouvami (1929).