Pavel ze Samosaty

Synonyma hesla: Pavel z Antiochie

Kategorie: osobnost křesťanství

Časové zařazení: 3. století

Biskup Pavel z Antiochie přišel nejspíš brzy po polovině 3. století ze své vlasti na horním Eufratu, podle níž byl pojmenován, do Antiochie. Byla to doba, kdy knížata palmyrská rozšířila svou moc nad celým jihovýchodem Římské říše a napomohla silnému rozmachu syrského elementu v Antiochii. Ze zpráv o tom, že byl jmenován dvorským úředníkem (ducenarius, člověk s postavením tajného rady a se značnými příjmy), poté sesazen a že biskupský stolec v Antiochii získal syn jeho předchůdce, vyplývá, že řečtí křesťané v Antiochii ho považovali za přívržence oněch syrských knížat a za vetřelce. I nadále působil jako biskup syrsky orientované schizmatické obce a schizma přetrvávalo po jeho sesazení ještě 35 let.
Pavel se snažil prosadit v Antiochii protiorigenistickou teologii. Od doby jeho působení nabývala církevněhistorická stránka dějin dogmatu stále více povahy boje o Antiochii. Za Pavlova působení přišel do Antiochie Lukianos Mučedník, rovněž ze Samosaty. Za Pavlových dob zde vznikla a dále se udržovala vědecky uznávaná exegetická tradice, jejímž charakteristickým znakem je odmítání alexandrijského alegorického výkladu a zdůrazňování doslovného a etického smyslu při výkladu Písma. Tomu odpovídaly i teologické názory, které se zrovna tak zásadně lišily od alexandrijských a origenistických názorů. Při řešení trinitárních a christologických problémů vycházely z úplnosti lidské osoby Ježíše Krista, a tak se nutně dostávaly k teologii, která se origenistům jevila jako další rozvíjení starého adopcianistického bludu.
Spor mezi Pavlem a origenisty vyvolal – jak se zdá – především Pavel tvrdým útokem proti Origenovi. Z podnětu Dionysia Alexandrijského se origenističtí biskupové třikrát shromáždili na synodách v Antiochii k disputacím s Pavlem. Podle všeho se jim podařilo – a byli to teologicky vysoce vzdělaní lidé – jen s velkou námahou a teprve na třetí pokus dokázat, že Pavlova teologie je heretická (viz Malchion). Vyslovili se pro Pavlovo sesazení a jeho nástupcem jmenovali Domna. Vyvolali tak schizma. Protože Pavel ortel origenistů samozřejmě neuznal – nemáme ponětí, kdo měl víc přívrženců – vznikl právní spor mezi oběma obcemi o další vlastnictví církevního majetku. Origenisté čekali, dokud císař Aurelianus (270–275) nezlomil moc palmyrské dynastie a nezačlenil její území opět do svazku Římské říše. Pak se odvolali k císaři, opírajíce se přitom o Gallienův edikt týkající se navrácení majetku po Deciově a Valerianově pronásledování. Císař rozhodl podle svých náboženskopolitických zásad tak, že vlastnictví církevních budov právem patří tomu biskupovi, který zachovává církevní společenství s biskupy v Itálii. To byli přirozeně origenisté.
Pravé Pavlovy listy nebo spisy se nezachovaly, zato se však dochoval protokol z disputace s Malchionem, který origenisté zveřejnili. Pavel zemřel až po konečném verdiktu císaře Aureliána (zřejmě až po delší době od císařova rozhodnutí).
Heslo převzato z knihy Slovník starokřesťanské literatury.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

osobnost

křesťanství

3. století



Copyright iEncyklopedie.cz