Pavel

Synonyma hesla: Apoštol Pavelsvatý Pavelapoštol národůApoštolŠavelPaulusPaulosŠaulPavel z TarsuPavel z Tarzu

Kategorie: osobnost Bible křesťanství

Podkategorie: Nový zákon

Časové zařazení: 1. století

Základní údaje. O životě apoštola Pavla máme hojné zmínky v Novém zákoně, z nichž můžeme při vyjít při rekonstrukci jeho životopisu. Pozdější apoštol národů se narodil v prvních letech našeho letopočtu v Tarsu v Kilíkii (srov. Sk 21,39). Pocházel z Benjaminova kmene a při obřízce obdržel jméno Šavel (Šaul, to znamená „vytoužený, vyprosený od Jahva“). Pavel (řec. Paulos, lat. Paulus, to jest „malý, nepatrný“) je jeho druhé osobní jméno jakožto římského občana. Byl vychován přísně podle Mojžíšova zákona a tradice a patřil k přívržencům farizeů (srov. Flp 3,5nn). Jeho mateřskou řečí byla aramejština, jako Žid z diaspory znal řecky (lidový dialekt zvaný koiné). Jako občanovi římské říše (srov. Sk 22,27) mu nebyla neznámá helénistická kultura, stejně jako politické, společenské a náboženské struktury a instituce celého římského impéria. Vyšší vzdělání získal v Jeruzalémě, kde se stal učitelem Zákona. Jeho učitelem byl tehdy slavný Gamaliel, umírněný člen židovské Velerady (Sk 5,34–39). Spíše než o vzdělání v dnešním smyslu bychom měli mluvit o celkové formaci: u Gamaliela se Šavlovi dostalo uvedení do rabínského myšlení, výkladu židovského Písma i do tradiční ortodoxní židovské zbožnosti (Sk 22,3). Vyučil se jako tkadlec stanů a toto řemeslo vykonával i později během svých apoštolských cest. Svou manuální zručnost a schopnost vydělat si sám na své živobytí zmiňuje na více místech (Sk 18,3; 1 Sol 2,9; 1 Kor 4,12 a jinde). Podle všech náznaků nebyl ženatý (srov. 1 Kor 7,7). Zdá se, že trpěl jakousi neznámou chorobou a slabostí (srov. Gal 4,13; 2 Kor 12,7–10).

Setkání s Ježíšem. Šavel se s Ježíšem nesetkal během jeho pozemského života. Poté co se uzavřelo Ježíšovo pozemské působení, vrací se Šavel do Jeruzaléma a stává se horlivým pronásledovatelem křesťanů, jež považuje za odpadlíky od židovství. Účastnil se kamenování jáhna Štěpána (srov. Sk 7,58); od velekněze si pak vyžádal pověření přivést křesťany z Damašku v poutech do Jeruzaléma (Sk 9,3). Splnění tohoto úkolu však překazí rozhodující událost Pavlova života: na cestě do Damašku se mu zjeví vzkříšený Kristus a vyvolí si ho za apoštola mezi pohany. O této události se opakovaně dozvídáme z mnoha míst Nového zákona (Sk 9,1–19; 22,6–16, 26,12–18; 1 Kor 9,1; Gal 1,13–17, Flp 3,12) a pro svou dramatičnost se stala asi nejčastějším pavlovským motivem ve výtvarném umění.

Počátky Pavla jako křesťana. Hned v Damašku Šavel přijímá křest, zdolává postupně nedůvěru ostatních, kteří ho znali jako pronásledovatele, a hlásá, že Ježíš je Boží Syn (Sk 9,20). Krátce pobýval v Arábii (srov. Gal 1,17), ale vrátil se do Damašku, odkud však musel nakonec utéci před Židy (Sk 9,24). Tři roky po svém obrácení přichází za apoštolem Petrem do Jeruzaléma a žije několik let v Sýrii a Kilíkii (srov. Gal 1,18–21; Sk 9,30). Jeden z Pavlových nejbližších spolupracovníků, Barnabáš, ho přivedl do Antiochie Syrské (Sk 11,25) a odtud pak oba nesou pomoc křesťanům v Jeruzalémě (Sk 11,27–30). Po návratu zpět dostávají od Ducha Svatého pověření hlásat evangelium mezi pohanskými národy. Začína se nejdůležitější období Pavlova života: jeho tři velké misijní cesty.

Misijní cesty. V letech 47–48 se vydává s Barnabášem (k němuž se přidává Jan Marek) na první cestu na Kypr a do jižních provincií Malé Asie (Sk 13,1 – 14,26). Navštěvují jednotlivá města (Antiochie Pisidská, Ikonion, Lystra, Derbe), kde zakládají církevní obce a zakoušejí první velké obtíže při hlásání evangelia. V roce 49 se už Pavel i Barnabáš účastní Jeruzalémského koncilu, který rozhodne o další evangelizaci tehdy známého světa (Sk 15,1–30). Druhou misijní cestu v letech 49–52 (srov. Sk 15,36 – 18,22) nastupuje apoštol Pavel spolu s dalším blízkým spolupracovníkem Silou (Silas, později Timoteus). Přes Malou Asii se dostávají až do Evropy, kde zakládají významné křesťanské obce v městech Filipy, Soluň (Thessaloniké), Athény, Korint. V Korintě napsal apoštol Pavel První a Druhý list Soluňanům. Přes Efez se Pavel vrátil do Antiochie Syrské. Během své třetí cesty v letech 53–58 (srov. Sk 18,23 – 21,16) pobýval Pavel v Efezu, kde byl ve svém poslání poměrně značně úspěšný (srov. Sk 19,1 – 20,1; 1 Kor 16,9). Okruh jeho spolupracovníků je už širší a i s jejich pomocí jsou založeny křesťanské obce v Kolosách, Laodiceji a Hierapoli (srov. Kol 1,7; 2,1; 4,13). V samotném Efezu Pavel napsal List Galaťanům, První list Korinťanům a zřejmě i List Filipanům. Kvůli pronásledování musel odejít z Efezu přes Makedonii (zde píše Druhý list Korinťanům) do Korintu (Sk 20,3). Z Korintu apoštol Pavel odeslal své teologické opus magnum – List Římanům – a přes Makedonii, Troadu, Milét, Tyros a Caesareu se vrací do Jeruzaléma. Jeruzalémským křesťanům a křesťankám přitom přináší výtěžek sbírky, kterou učinil mezi spolubratry v Makedonii a Korintě.

Vězení a závěr života. V Jeruzalémě byl zatčen a dva roky vězněn (58–60) v Caesareji, kde rovněž sídlil římský prokurátor. Odpovědnost za Pavlovo věznění měl nejprve Felix a později Festus. Během tohoto věznění napsal Pavel List Kolosanům, Efezanům a Filemonovi. Hrozí mu židovský soud, a tak při své obraně využívá toho, že je římským občanem, a odvolává se k císaři. Prokurátor ho poslal lodí do Říma (Sk 23,23 – 28,14). V Římě je Pavel jako vězeň dva roky v letech 61–63 (Sk 16,31), může se však poměrně volně pohybovat, přijímat návštěvy a dokonce hlásat evangelium. Podle náznaků v tzv. pastorálních listech a podle církevní tradice byl Pavel z vězení v Římě vysvobozen a měl hlásat evangelium v Hispánii, po čemž dlouho toužil (srov. Řím 15,28), i na Východě (Efez, Kréta, Makedonie atd. – srov. 1 Tim 1,3; 2 Tim 4,13; Tit 3,12; 4,13; 2 Tim 1,4). Nechal v Efezu Timotea a na Krétě Tita, aby zorganizovali tamější církevní obce. V Makedonii pak napsal První list Timoteovi a List Titovi. Pak je apoštol zatčen (v Malé Asii, buď v Troadě, nebo v Efezu) a převezen do římského vězení. Zde umírá roku 67, přičemž krátce před svou mučednickou smrtí napsal Druhý list Timoteovi.
Zpracováno podle významného slovenského biblisty Jozefa Heribana (Príručný lexikón biblických vied).

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

osobnost

Nový zákon

Bible

1. století

křesťanství



Copyright iEncyklopedie.cz