iEncyklopedie.cz

Apoštol Pavel napsal jistě více listů, než se nám dochovalo. I tak ovšem 14 listů jemu připisovaných tvoří po evangeliích nejvýznamnější část Nového zákona.
Časové pořadí a hlavní témata:

První a Druhý list Soluňanům (51–52): hlásání Božího království, zvěst o Ježíši jako Mesiáši; radostné očekávání druhého (konečného) příchodu Krista.
List Galaťanům (55 nebo 56), První (55/56) a Druhý list Korinťanům (57), Římanům (57/58): větší listy psané v době největšího apoštolského rozmachu a síly; obhajoba Pavlovy činnosti mezi pohany proti některým křesťanům ze židovství; podstata křesťanství netkví v plnění starozákonních předpisů, ale ve víře v Krista.
List Kolosanům, List Efezanům a List Filemonovi (61–63), List Filipanům (snad 54–56): všechny tyto listy byly napsány ve vězení, jsou zklidněnější, apoštol přehlíží zpětným pohledem svou činnost; zde se rodí Pavlova nauka o církvi vyjádřená slovy „tajemné tělo Kristovo“; prohloubení nauky o Kristu jako Pánu a hlavě církve.
První (63–65) a Druhý list Timoteovi (66) a List Titovi (63–65): odlišují se od předešlých jazykovým stylem i obsahem, proto se mnozí interpreti domnívají, že je nenapsal přímo apoštol, nýbrž někdo z jeho žáků (pseudonymní způsob psaní = epištola pod jménem proslulé osoby). Hlavním cílem dopisů bylo povzbudit církevní představené a ukázat jim, jak si vést při zastávání pastýřského úřadu; odtud označení „pastorální / pastýřské“.
List Židům (datace nejistá, zcela jistě před koncem 1. století, neboť ho cituje už Klement Římský, 95–96). Po jazykové stránce je to vůbec nejlepší text Nového zákona. Jde o kázání v ve formě listu, které Pavlu jako autorovi není možné připsat. Jako hlavní téma se v něm rozvíjí to, oč vyniká nový Zákon daný Kristem nad Zákon starý pocházející od Mojžíše: Kristova oběť nekonečně převyšuje všechny nedokonalé oběti starozákonní.

Zpracováno podle „Úvodu do listů svatého apoštola Pavla“ v Novém zákoně v překladu P. ThDr. Václava Bognera.