Pelagianismus

Kategorie: křesťanství

Podkategorie: hereze

Časové zařazení: rané křesťanství

Nauka nazvaná podle irského mnicha Pelagia (4. - 5. stol.) vychází z toho, že lidská přirozenost je sama ze sebe schopna vyvarovat se hříchu a tak dosáhnout spásy. Toto učení popírá nutnost milosti Boží pro spásu. Pelagiovi nešlo o teorii, ale o životní skutečnost, nechtěl vyloučit nadpřirozenou milost Boží, nepopíral, že "s ní to jde lépe". Rozhodným odpůrcem Pelagiovým byl sv. Augustin. Pod jeho vedením odsoudila učení jako bludné synoda v Kartágu r. 416, rozsudek potvrdil papež Inocenc I. a Pelagia a jeho stoupence exkomunikoval. Zhruba ve stejné době se v Galii rozšířilo obdobné hnutí popírající nutnost milosti pro spásu, které se nazývá semipelagianismus. Představitelé učení tvrdili, že k ospravedlnění je sice nutná Boží milost, k víře ale je člověk schopen dojít sám, a tak si zasloužit ospravedlnění. Hereze byla nakonec odsouzena na synodě v Orange r. 529, papež Bonifác II. rozhodnutí synody potvrdil. Bludaři uznali svůj omyl, takže spor byl ukončen.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

křesťanství

hereze

rané křesťanství



Copyright iEncyklopedie.cz