Pohřbívání

Kategorie: religionistika

Způsob a rity pohřbívání mrtvých závisí v jednotlivých náboženstvích na představách o přechodu k posmrtnému životu. V Egyptě dávali mumifikovaným mrtvým nejbohatší výbavu. Tibetští buddhisté přenechávají dodnes mrtvoly supům. Naproti tomu je pohřbívání do země a spalování mrtvol asi nejpůvodnější formou pohřbívání. Odpírání pohřbu bylo tvrdým trestem. Velmi mnoho obyčejů vzniklo z úcty nebo bázně z mrtvých, ale i z útěchy pro pozůstalé. Nářek nad mrtvým, vystavování mrtvol, řeči a hodokvasy nad mrtvolou, pohřební oběti a smuteční oděvy patří k ceremoniálu v mnoha náboženstvích. Nejstarší dochované pohřby těl do země pocházejí ze středního paleolitu (neandertálci, před 50 tis. lety). Z průběhu mladého paleolitu (před 20 tis. lety) známe nejstarší doklady žárového ritu (Morava, Austrálie). Pohřebiště se vyskytují patrně od sklonku paleolitu, ale jistě od mezolitu (asi před 10 tis. lety). Nepřímým dokladem o pronikání křesťanství na naše území je právě změna způsobu pohřbívání v polovině 9. stol. V té době se přecházelo od žárového resp. mohylového pohřbívání spojeného s četnými milodary do hrobu k pohřbívání nespálených těl do země. Úbytek milodarů lze vysvětlit vírou ve zmrtvýchvstání zesnulého po vzoru zmrtvýchvstání Kristova. Souběžně s tím přibývá ve hrobech předmětů s křesťanskou symbolikou.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

religionistika



Copyright iEncyklopedie.cz