iEncyklopedie.cz

Vztah člověka, jenž si je vědom svých omezení. Jejím příkladem je Ježíš (Mt 20,28, Mt 26,39, Jan 10,17, Jan 13,12nn, 2 Kor 8,9, Gal 4,4nn, Žid 2,17, Žid 5, 8, Žid 12,2), jenž vyzývá k pokoře každého, kdo chce být jeho učedníkem (Mt 11,29, Jan 13,15, Ef 4,1nn, Kol 3,12, 1 Petr 2,21nn). Pokora vede k tomu, že se považujeme za hříšníky (Lk 5,8), za neužitečné služebníky (Lk 17,10), nižší než ostatní (Mt 18,1nn, Mt 20,25nn, Lk 14,7), potřebující Ježíše (Jan 6,57, Jan 15,4.16). Právě proto je pokora základem modlitby (srov. Kat. 2559).