Polykarp ze Smyrny

Synonyma hesla: Polykarpos Smyrenský

Kategorie: osobnost křesťanství

Časové zařazení: 2. století

Polykarp je nejmladším z oné skupiny nejstarších církevních spisovatelů, kterou obvykle nazýváme „apoštolští otcové“; patří ke generaci, jež se seznamovala s učením apoštolů přímo.
Podle církevní tradice poslouchal mladý Polykarp apoštola Jana; ten prý ho též ustanovil biskupem ve Smyrně. Polykarp je adresátem listu, v němž mu Ignác Antiochijský radí, aby se orientoval na Antiochii. Zároveň je autorem listu Filipanům, kteří ho prosili o opisy Ignácových listů. Polykarp připojil k opsané sbírce průvodní dopis, v němž shrnul různé připomínky k pravověrnosti a k církevní kázni. Tento list Filipanům byl pravděpodobně sestaven ze dvou různých listů.
Polykarp se pak – jistě díky osobní autoritě – stal vedoucím biskupem v Malé Asii; svým postojem zpečetil vyloučení markionitů z církve. Proto také jeho výměna názorů s Anicetem I. Římským, vedená v přátelském duchu (kolem r. 160) ohledně termínu velikonočních svátků, nabyla zvláštního významu. Maloasijci se řídili podle kvartadecimální praxe slavení o 14. nisanu; to znamená, že volili termín Velikonoc podle židovského kalendáře.
O spisu Umučení Polykarpovo existuje stará zpráva; je koncipovaná tak, aby podle možností prokázala mnoho podobností mezi mučednictvím Polykarpovým a pašijovým utrpením Ježíše. Ze zprávy vysvítá, že Polykarp byl umučen ve věku 85 let. Za pisatele zprávy se označuje Markion. Spis o mučednictví se různě zpracovával a doplňoval; kritické zvážení doplňků vedlo k názoru, že je nelze použít k datování. I jednoznačně protimontanistické partie mohou pocházet až z první redakce. Musí se tedy nechat otevřené, zda zpráva o umučení byla sepsána před vypuknutím montanistické krize, nebo po ní; bylo by to důležitější než znalost absolutně přesného data.
Heslo převzato z knihy Slovník starokřesťanské literatury, kde najdete i českou literaturu do roku 2005.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

osobnost

křesťanství

2. století



Copyright iEncyklopedie.cz