iEncyklopedie.cz

V obecném smyslu a podle definice sv. Tomáše je p. »mravní - ctnost související se - spravedlností, jež upravuje vztahy poddaných k vrchnosti a činí vůli ochotnou poslechnout příkaz nadřízeného«. V biblickém smyslu p. znamená přijmout slovo a vůli Boží. Nepřekonatelným příkladem takové p. je Ježíš (Lk 2, 48, Řím 5,19), jenž byl vůči Otci poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži (Flp 2,8). Právě proto je p. jednou ze tří - evangelních rad, jež jsou základem - řeholního života. Touto ctností se - mnichové a - řeholníci zavazují podřizovat vlastní vůli řádným - představeným jakožto zástupcům Božím, když rozkazují podle stanov jednotlivých institucí (LG 42, PC 41, CIC 601). Diecézní kněží neskládají slib p., ale v den kněžského svěcení »slibují poslušnost« svému - biskupovi.