iEncyklopedie.cz

S ohledem na svůj původ je v církvi jedna moc, a to ta, kterou církvi udělil Kristus. Vzhledem k účelu se však rozlišuje a přes papeže a biskupy je různými způsoby předávána pro dosažení různých duchovních cílů poskytováním rozličných služeb svátostného i nesvátostného charakteru. Pro služby, které vyžaduji kněžské - svěcení, se přenáší p.m. posvěcovat udílením většiny - svátostí (biřmování, eucharistie, pokání, pomazání nemocných, svěcení kněží: svátostná moc kněžství), či některých - svátostin (moc nemající svátostný charakter), dále moc pravé výuky (učitelská moc) a moc správní (jurisdikční), pouze na ty, kteří mají podíl (i částečný) na svátostném kněžství. Naproti tomu jak moc k posvěcování svátostmi (křest, manželství), či mimo ně (svátostiny), tak i moc správní, jsou-li spojeny s úřady nevyžadujícími kněžské svěcení, jsou předávány či delegovány v různých stupních i na ty, kteří kněžími nejsou. Tak se uplatňuje v církvi jednota p.m., ale i její přirozené rozlišení.