Potopa světa

Kategorie: religionistika

Podkategorie: mytologie

Tímto pojmem se označují všechny mýty a pověsti, které vypravují o mohutné pravěké potopě, jíž padlo za oběť dosavadní lidstvo. Podle některých staroorientálních nauk o světových dobách končí každý kosmický cyklus takovou povodňovou katastrofou. Četné mýty vykládají potopu jako trest, kterým stíhá rozhněvaný stvořitel zkažené, zvrhlé lidstvo, aby ho zničil. Jediný lidský pár však zpravidla zůstává uchráněn tohoto všeobecného zániku a stává se kmenovým rodičovským párem nového lidstva. Zvláště bohatá na pověsti o potopě je mytologie starého Orientu. V jejím středu stojí pokaždé takzvaný "hrdina potopy". Nejslavnějšími se však staly dvě postavy: biblický Noe a staromezopotámský hrdina Utanapištim z eposu o Gilgamešovi. Podle Starého zákona sesílá Bůh jako trest na hříšné, zkažené lidstvo, potopu, jíž padají za oběť všichni až na Noema, který pro sebe a svou rodinu staví loď a bere s sebou na palubu pár z každého zvířecího druhu. Obdobně i Utanapištim přežije spolu se svou rodinou a zástupci všech zvířecích druhů v lodi, kterou sám vystavěl. Utnapištima obdarují bohové věčným životem a on se dostane na kraj světa. Řeckým protějškem potopy je pověst o Deukaliónovi a Pyrrze, prarodičovském páru nynějšího lidstva, kteří jako jediní přežijí potopu seslanou bohem Diem. Z kamenů, které se po potopě vynořily, povstalo nové lidstvo.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

religionistika

mytologie



Copyright iEncyklopedie.cz