Příroda

Kategorie: religionistika

Podle představy světa raných náboženství obývali celou přírodu bohové, duchové, geniové a démoni, ba více: přírodní jevy samy jsou ztělesněním a projevem moci bohů. Na každé hoře bydlí bůh hor, v každé řece a v každém prameni bydlí nymfa; stromy a keře, skály a jeskyně jsou bydliště duchů a démonů všeho druhu, nemluvě už o zvířatech a rostlinách: v hadech a plazech se ztělesňují hlavně bohové země, v podobě ptáků naproti tomu mocnosti nebeské. Ve starém Egyptě sokol ztělesňoval boha světů a králů Hóra, býk Hapi byl projevem boha Ptaha. Bohyně mateřství a nebe Háthor byla spojena s datlovou palmou a morušovým fíkovníkem. Svatost přírodních míst nám poskytuje vysvětlení, proč ve starověku měly oltáře, chrámy a svatyně vztah ke krajině a byly do ní včleněny. U řeckého chrámu byly dokonce vždy přítomny zpravidla čtyři prvky v nějaké podobě: kousek nebe, výhled na moře nebo řeku, kousek skály a oheň, který nikdy nevyhasl. V orientálních svatyních nebyly rybníky s posvátnými rybami nebo holubníky, zahradami a zvířecími oborami žádnou vzácností. Při návštěvě indických chrámů a svatyní můžeme ještě dnes vidět, do jaké míry byla posvátnost přírody kdysi součástí náboženského života: tak je v hinduismu ještě dnes kráva posvátná a nedotknutelná; bohové se mohou ztělesňovat mj. v opicích, hadech, ba dokonce v krysách. Naproti tomu je jediný Bůh Židů, křesťanů a muslimů ze své podstaty na onom světě povýšen nad přírodu, i když ona je jeho stvořením.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

religionistika



Copyright iEncyklopedie.cz