Pronásledování křesťanů

Kategorie: křesťanství

Podkategorie: církevní dějiny

Časové zařazení: rané křesťanství

Dějiny křesťanství jsou poznamenány pronásledováním, kterým státní moc chtěla křesťanství potlačit nebo odstranit. Pronásledování za římských císařů, počínaje Neronem r. 64 přes Domiciána k Trajánovi se zaměřovala především proti odporu křesťanů uznat oficiální kult bohů, byla však motivována i politicky. Systematické pronásledování s krutými tresty se rozmohlo ve druhé polovině 3. stol. za císaře Decia. Smrt na hranici, popravy při cirkusových hrách, stětí nebo vyhnanství byly běžnými prostředky ke zlomení vůle věřících. Přes selhání mnoha křesťanů je doba pronásledování křesťanů z hlediska velkého počtu mučedníků dobou hrdinů, která vedla k větší soudržnosti obcí. Po delší době míru od r. 260 - 303 došlo k nejkrutější vlně ze všech pronásledování za císaře Diokleciána. Vcelku se však pronásledování křesťanů míjelo svým cílem, a tak císař Galerius r. 311 z toho vyvodil důsledky a vydal toleranční výnos, který byl r. 313 potvrzen Konstantinem a zaručoval křesťanům svobodné vyznávání náboženství. V nedávné době vedly totalitní světové názory, jako např. nacionální socialismus a komunismus, k opětovnému pronásledování křesťanů.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

křesťanství

církevní dějiny

rané křesťanství



Copyright iEncyklopedie.cz