Prorokování

Kategorie: křesťanství

Není výlučným jevem u - židovského národa, i když tam dosáhlo svého vrcholu. Svojí podstatou má náboženský charakter. Slovo - proroka totiž předpokládá vždy kontakt s božstvím, formulaci zprávy, která přišla vnuknutím, viděním nebo vnímáním Boha na posvátném místě nebo ve svatyni. Poslání proroka v - Izraeli je nezaměnitelně typické a odráží celou historii národa, jemuž je prorocké slovo určeno. Neexistuje v Izraeli prorok, který by se neodvolával základních prvků dějin národa, »jehož pastýřem je Bůh«. Zaslíbení, - smlouva, vyvolení, osvobození, darování země a potomstva, očekávání - mesiáše, to jsou skutečnosti, které Izrael zakoušel a zažívá, ale jsou podmíněny také jeho dějinným postojem: věrností. Když lid neprožívá spojení se svým Bohem, je podkopána sama jeho existence. Vše, co tvořilo vztah k Bohu, se mění na neschopnost domluvy s Bohem a na přináležitost ke všemu tomu, co je v biblickém jazyku proti Bohu. V takové době se rodí biblický prorok, aby káral a odsuzoval. Neopírá se při tom o žádnou ideologii, nesvazují ho s žádné výhody a výsady, je pro něj typická naprostá svoboda. Především si je vědom, že byl povolán, aby mluvil pouze jménem jediného Boha. Jdeme-li více do podrobností, vlastnostmi biblického p. jsou: a) prorocké podněty a zásahy jsou výlučně Božími činy, b) Izrael dostává - zjevení od svého Boha prostřednictvím - slova, a toto spojení je zaručeno prorokem, c) zjevení a jeho sdělování se odehrávají vždy v dějinných okolnostech. Žádný prorok se neodděluje od světa současníků, ani se nevymyká z generačního pouta svého lidu, města, svých králů, d) člověk se nemůže prorockému volání vyhnout.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

křesťanství



Copyright iEncyklopedie.cz