Prvotní hřích

Kategorie: křesťanství

Nauka o prvotním hříchu vychází z biblického vyprávění o pádu prarodičů Adama a Evy (Gn 3). Vyjadřuje pevné přesvědčení, že celé lidské dějiny jsou poznamenány původním proviněním, kterého se člověk dobrovolně dopustil, neboť člověk, pokoušený - ďáblem, ponechal vyhasnout ve svém srdci důvěru vůči svému - Stvořiteli, zneužil svou vlastní svobodu, neposlechl Boží příkaz a otevřel brány činnosti zla, především zla mravního. Podle Písma jsou všichni lidé Adamovým hříchem zasaženi. Sv. Pavel totiž uvádí: »Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života« (1 Kor 15,22), a také: »Jako skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili« (Řím 5,12). Nauka o p.h. byla napadána ve 4. a 5. stol. - pelagiánstvím, které popíralo Adamův hřích, ale hlavně to, že by se jeho následky přenesly na celé lidstvo. Neohroženým odpůrcem tohoto bludu byl sv. Augustin. Byl první, kdo použil pojmu peccatum originale (prvotní hřích). Augustin tvrdil, že člověk padl a potřeboval - milost, aby se zachránil. - Tridentský koncil zdůraznil nauku o p.h. a dosvědčil, že tento hřích se přenáší na každého člověka, že člověk se zbaví tohoto hříchu pouze znovuzrozením v Kristu - křtem, a že křest odstraní vinu a trest p.h., ale ponechá nedotčenou - žádostivost (srov. Kat. 385-421). V češtině se p.h. někdy méně vhodně označuje jako »dědičný hřích«.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

křesťanství



Copyright iEncyklopedie.cz