iEncyklopedie.cz

Lat. paradisus, řec. paradeisos, hebr. pardes - z perského pairi daeza, »ohrada«, »plot«, čili »oplocené místo«, označující nádherné parky, místa rozkoší. Označuje stav blaženosti vyvolených. Je to království nebeské přislíbené Ježíšem (»... ještě dnes budeš se mnou v r.«, Lk 23,43). Spočívá v dokonalém životě, ve sdílení života a lásky s Nejsvětější - Trojicí, s Pannou - Marií, - anděly a všemi svatými. Je to poslední cíl člověka a uskutečnění jeho nejhlubších tužeb, stav nejvyššího a konečného štěstí. Písmo o něm mluví v různých obrazech: život, světlo, pokoj, svatební hostina, pití vína v nebeském království, otcovský dům, nebeský Jeruzalém, nebe... (srov. Kat. 1023-1029).