Řecké náboženství

Kategorie: religionistika

Místní zařazení: Řecko

Řecké náboženství má kořeny v kultuře původních rolnických obyvatel a indogermánských přistěhovalců (kolem r. 2000 př. Kr.) a ovlivnila ho řecko-mykénská kultura. Stejně tak neslo i vlivy starého Orientu a Egypta. Mnoho přinesli noví osadníci egejského stěhování. Tak se objevily v náboženském systému i v osobnostech bohů prvky synkretismu (vyrovnávání pojmových rozporů až ke smíšení názorů). Zásadně bylo řecké náboženství polyteistické a patrně mu předcházelo zbožštění přírodních jevů. Naším pramenem je zprvu Homér, který nám představuje pojetí bohů pokročilé mykénské doby, a Theogoniá Hesiódova. Zpočátku to byl Chaos jako neuspořádaný prostor, po něm následovala Gáia, země, Tartaros, propast, a Erós jako princip lásky. Bez mužského partnera porodila Gáia sama ze sebe boha nebe Urana. Gáia a Úranos zplodili šest mužských a šest ženských Titánů, kromě toho Kyklópy a hekatoncheiry, storuké obry. Úranos nenáviděl své děti a schoval je, takže nikdy nespatřily denní světlo. Na Gáiino naléhání se Títán Kronos vzbouřil proti otci, zmrzačil ho a oloupil o jeho vládu. Se svou sestrou Rheou zplodil nyní Kronos olympské bohy Dia, Háda, Poseidóna i Héru, Déméter a Hestii. Aby mu jeho děti nemohly být nebezpečné, po jejich narození je spolkl. Lstí své matky ušel Zeus tomuto osudu. Rheá podala Kronovi místo kojence v plenkách kámen, který Kronos spolkl. Zeus se před svým otcem skryl a byl tajně vychován na Krétě. Dospělý se vrátil zpět a donutil svého otce, aby spolknuté sourozence zase vyvrhl. S nimi pak začal proti Kronovi válku titanomachii, "boj proti Títánům". Zeus osvobodil Kýklópy a hekatoncheiry ze zajetí v zemi a ti mu dali za odměnu hrom a blesk. Títány přemohli; hodili je do Tartaru, uvrhli do železných pout, zahalili trojnásobnou nocí a hekatocheirové je drželi v zajetí. V těchto událostech spatřuje náboženský výzkum konstrukci, která přinesla do světa bohů přehledný pořádek. S panteonem Olympanů se mohli lidé stýkat, doufali, že je ovlivní modlitbou a obětí. Bohové jednali jako lidé, především otec bohů Zeus, když putoval po záletech. Dvanáct sourozeneckých ženatých bohů ve vztahu otec-matka-dítě si rozdělilo vládu nad zemí a nebem. Zeus ovládl nebe, Poseidón moře a Hádés podsvětí. Vládu nad zemí si rozdělili podle funkce. Dvanáct Olympanů mělo své sídlo na nejvyšší hoře Řecka, z níž se dalo vše přehlédnout. Zeus byl nejstarší a nejchytřejší mezi nimi a měl nejvyšší autoritu. Kolem Olympanů se shromáždili Bůh osudu a bohové počasí. Starší lokální bohové se včlenili do otevřeného řeckého systému bohů. Hélios, bůh slunce, byl v Řecku podřadnou postavou. V jiných kulturách zaujímá naproti tomu bůh slunce často roli ústřední. Dále byly na Olympu Hóry, které otevírají a zavírají bránu mraků k Olympu, Hébé, bohyně věčného mládí, Íris, která ovládala duhu, a Ganymédés, miláček Diův, jím obdarovaný nesmrtelností. Do této oblasti patřili i Éós jako ranní červánek, Klóthó, Lachesis a Atropos, bohyně štěstí Tyché, zosobnění pomsty a strážkyně pořádku jako Nemesis, Diké a Themis, Múzy, Charitky, Plejády a Hyády, Nymfy a Néreovny. Vedle tohoto olympského systému bohů jsou ještě někteří bohové, kteří byli převzati ze starého Orientu; nehodili se sice do schématu Olympanů, ale přesto měli velkou moc a popularitu. K nim patří bohyně Kybele, mnohotvárný Dionýsos a Hekaté, vládkyně v říši stínů. Stejně důležití jsou maloasijští lokální bohové jako Artemis Efeská, která dostala během helénismu nadkrajovou roli a neměla s "olympskou" Artemidou nic společného. O posmrtném životě se Řekové nikdy neshodli na jednotné představě.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

religionistika

Řecko



Copyright iEncyklopedie.cz