iEncyklopedie.cz

Tento papež byl jedním z nejúspěšnějších reformátorů římské církve ve středověku (1073 - 1085). Jako mnich přišel z Cluny a neustále vybízel k reformě církve. Už jako papež potvrdil dříve přijatá ustanovení proti manželství kněží (Lateránské synody 1074 a 1075). Vedl spor o investituru v boji proti králi Jindřichu IV. a dovedl církev k jejímu největšímu institucionálnímu vítězství (viz gregoriánská reforma): k primátu církevního řádu nad politickým. Po sporech s Jindřichem IV. a jím dosazeným vzdoropapežem Klementem III. musel uprchnout z Říma poté, co Normané, kteří mu přišli na pomoc, zpustošili celý Řím. Traduje se, že umíral se slovy: "Miloval jsem spravedlnost, nenáviděl hříšnost, proto umírám ve vyhnanství."