Scholastika

Kategorie: křesťanství

Tento hlavní filozofický směr středověku se snažil vysvětlovat všechny náboženské pravdy na základě rozumu. Východiskem byla zásadní naučitelnost křesťanské víry. Toto východisko se vypracovávalo v určitých školách (scholae), předchůdcích dnešních univerzit, studiem Písma svatého a církevních otců. Hlavním nástrojem scholastiky byla dialektika nebo logika, která dovolovala dobrat se k rozumovým výpovědím o Bohu a stvoření. Cílem bylo jak celkové vysvětlení pravdy spásy, tak rozumové vyvracení námitek, vznášených proti křesťanství. Rozlišujeme vedle předscholastiky (500 - 1000) tři hlavní fáze scholastiky: raná scholastika (1000 - 1200) se věnovala především zapracování logiky. K jejím zakladatelům patřili Anselm z Canterbury a Petr Abaelard. Ve vrcholné scholastice (13. stol.), době rozkvětu scholastického myšlení, byla zapracována do křesťanské teologie a filozofie nauka Aristotelova. Hlavním zástupcem vrcholné scholastiky je vedle Alberta Velikého a Bonaventury, Tomáš Akvinský. Scholastiku pozdní (14. stol.) lze nakonec označit za fázi úpadku a epigonství. Vyznačovala se intelektuálním úpadkem. Nástroje logické analýzy teologických a filozofických děl, vyvinuté v rané a vrcholné scholastice, se postupně stávaly sterilním a neplodným zkoumáním bez vědecké ceny. Výjimkami jsou Duns Scotus a Vilém Ockham.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

křesťanství



Copyright iEncyklopedie.cz