Semité

Kategorie: religionistika

Pojem pochází z Genese (10, 21 násl.) a označuje potomky Sema, bratra Jafeta a Chama, synů Noemových. Ve Starém zákoně se vypočítává v této souvislosti řada historických a apokryfních národů. Pojem v dnešním užití však použil teprve A. L. Schlözer r. 1781, který ho už chápal méně etnologicky a více jazykově historicky. V tom smyslu vystoupili Semité v 2. pol. 3. tisíciletí na světlo dějin s říší Akkadskou. Následovali Babylóňané, Kassité a Asyřané, na přelomu 3. a 2. tisíciletí pak Kanaanejští, jejichž jazyk se stal historickým, s ugaritštinou, féničtinou a hebrejštinou, aramejštinou a moabštinou. Důležitou větví pro kulturní kontakt se Západem byli západní Semité. V říši Achajmenovců byla "říšská aramejština" světovým jazykem. Naše abeceda se vztahuje k féničtině. Stejně tak důležitá pro vývoj západní kultury byla semitská náboženství, k nimž se počítá i židovství (viz judaismus). Starý zákon se překládal z hebrejských a aramejských původních znění, aramejština byla s velkou pravděpodobností jazykem Ježíše Krista. Od Syřanů, Židů a Arabů se zachovala a byla nám předána i filozofie klasické antiky.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

religionistika



Copyright iEncyklopedie.cz