iEncyklopedie.cz

V nesčetných kosmogoniích se uskutečňuje stvoření světa v podobě pohlavního spojení prabohů, jako např. ve svaté svatbě nebe a země. I obilí vděčí za svůj původ pohlavnímu spojení, o němž vypráví mýtus: bohyně obilí Démétér se spojí s Jásonem na "třikrát zoraném úhoru". Rituálem svaté svatby se spojoval ve starém Orientě při každé novoroční slavnosti král s hierodulou (chrámovou otrokyní), a zpřítomnil tak mystickou svatbu Marduka a Sarpanity. I v oblasti mystiky se popisuje spojení duše a Boha v obrazech zasnoubení nevěsty a ženicha. Řecká filozofie ovšem rozlišuje velmi ostře mezi "nebeskou" a "pozemskou" láskou, "duchovním" a "smyslovým" erósem: rozvoj nadsmyslového, božího erósu začíná často zřeknutím se pozemské, tělesné lásky. Nejviditelnější známkou toho je samovykleštění "Galloů" nebo "Metragyrtů", eunušských kněží ve službách několika staroorientálních bohyň. Cudnost a zřeknutí se radostí pozemské lásky vyžadují v principu téměř všechna náboženství. I pro věštkyně a Sibyly bylo panenství povinností.