Sikhové

Kategorie: religionistika

Místní zařazení: Indie

Toto indické náboženské společenství založil koncem 15. stol. Nának. Má své historické kořeny ve višnuistickém hnutí bhakti a indickém súfismu. Bhaktové (stoupenci bhakti) se shodují se súfíjskými světci ve formě uctívání boha jako jediné a poslední reality: opakování jména nebo jmen božích, zpěv náboženských hymnů a meditace pod vedením mistra slouží ke sjednocení s bohem. Indický básník a mystik Kabír (*1440 - +1518), učitel Nánaka, vytvořil už ve svých naukách spojení mezi islámem a hinduistickým hnutím bhakti. Sikhové převzali od islámu navíc odmítání boha v jevové podobě a odmítali také význam písemného zjevení. Důležitost, srovnatelnou s koránem, má v sikhismu Ádigranth, jediný kanonický spis. Podobně jako v islámu chybí kněží z povolání. Označení "sikh" značí "žák". Sikhové se považují za žáky svých deseti guruů neboli mistrů. Posledním z guruů byl Góbind Singh (*1666 - +1708). Nának odkázal následnictví svému žáku Angadovi, který ho zase předal svému žáku Amaru Dásovi. Amar Dás ho přenesl na svého zetě Ráma Dáse Sódhího. Od té doby zůstala hodnost v rodině Sódhího. Z Ráma Dáse přešla na Ardžuna Mala. Tento pátý guru (1581 - 1606) sestavil spis Ádigranth, který obsahuje na 6 tisíc hymnů prvních pěti guruů, Kabíra a několika bhaktů a súfíů. Ardžuna dal mughalský císař Džahángír popravit. Krátce předtím jmenoval Ardžun svého syna Hargóbinda svým nástupcem. Po něm následovali Har Ráí, Hari Krišen a Tégh Bahádur. Posledního rovněž popravil mughalský císař. To pohnulo desátého gurua, Góbinda Singha, k založení vojenského bratrstva, chálsy (13. 4. 1699). Chálsa ("čistý") je koncept vyvolené třídy válečnických světců, jejichž všichni mužští členové mají příjmení Singh (lev), zatímco ženy připojují ke svému jméno Kaur (lvice). Chálsa je dominantní organizací ve společenství sikhů, její příslušníky lze poznat podle těchto znaků: nestříhané vlasy a vousy, hřeben, krátké kalhoty, šavle a ocelový náramek. Ale ani chálsa nepořídila nic proti Mughalům a musela se uchýlit do horských oblastí. Teprve po zániku mughalské vlády od r. 1738 se členové chálsy vrátili do rovin. Za Raňdžíta Singha (1780 - 1839) došlo k založení vlastního státu sikhů v Paňdžábu. V anglo - sikhských válkách (1845 - 46) Britové tento stát porazili a přičlenili k Britské Indii. Ačkoli sikhové vynikali v 1. světové válce v britské armádě jako vojáci, připojili se k osvobozovacímu hnutí Gándhího. V nejnovější době je mezi nimi militantní separatistické hnutí bojující za nezávislý stát, což vedlo r. 1984 k útoku indické národní armády na hlavní svatyni sikhů, zlatý chrám v Amritsaru. Sikhové zase reagovali zavražděním tehdejší ministerské předsedkyně Indiry Gándhíové. I když desátý guru Góbind Singh ukončil linii sikhských guruů, existují dále duchovní učitelé, kteří se těší velké úctě. Modlitebna nebo chrám sikhů se jmenuje gurdvára, "brána ke guruům". S ní se pojí často kuchyně ke stravování věřících a škola. Předmětem úcty v gurdvárách je Ádigranth.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

religionistika

Indie



Copyright iEncyklopedie.cz