Slovanské náboženství

Kategorie: religionistika

Podkategorie: slované

Předkřesťanská náboženství Bulharů, Srbů, Chorvatů, Čechů, Poláků a Rusů se dají jen těžko odkrýt pro malý počet pramenů. Společné je v nich slovo "Bog" pro Boha, které je příbuzné jazykově historicky s indickým Bhagavat ("Pán"). Zvláštní význam měl ve slovanském náboženství svět mrtvých, z něhož pocházeli skoro všichni dobří a zlí duchové. Zesnulí, kteří zemřeli násilnou smrtí, např. zavraždění, se stávali zlými duchy, ti, co zemřeli přirozenou smrtí, duchy dobrými. Mnohé bytosti, jako vodník, skřítek nebo chlupatý lesní duch, jsou převzaty z německé oblasti. Domácí duchové (domovoj) chránili dům a dvůr, sudičky předpovídaly dětem budoucnost. Slavní jsou zlí duchové, zvláště upír, který zabíjí lidi i zvířata sáním krve a proti němuž nepomáhá spolehlivě žádný ochranný prostředek. Rusalky (vodní víly) zabíjely své oběti svým smíchem, a polednice způsobovala úpal a kradla malé děti. Z bohů jsou známí jen někteří a ti většinou jen podle jména. Polské údaje ze 16. a 17. stol. umožnily rozšíření slovanského panteonu. Lze rozlišovat východoslovanský (Rusko) a západoslovanský (Mecklenburg, Předpomořansko) okruh pověstí. V obou lze prokázat boha Svaroga, asi nejvyššího slovanského boha, který reprezentoval zprvu slunce, později především oheň. Bůh bouře Perun, snad splynulý s Thórem, byl uctíván v Rusku. "Bůh dobytka" Volos byl snad totožný s Velesem, bohem mrtvých. Bůh války, jako pomořanský Jarovít, a současně pán polí byl Svantovít, jehož svatyně s koňskou věštírnou v Arkoně na Rujaně byla zničena r. 1168. Ve Štětíně byla podobná věštírna u boha "Tříhlavého" (Triglav).

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

religionistika

slované



Copyright iEncyklopedie.cz