Slunce

Kategorie: religionistika

V mnoha náboženstvích zaujímá slunce centrální místo jako pramen všeho světla, jako moc přinášející život a smrt, jako ztělesnění pravdy a spravedlnosti. Na celém světě je rozšířen kult slunce a slunečního boha. Mnohé národy vidí v slunci vítězství nad nocí a smrtí, protože vystupuje po noční jízdě podsvětím každé ráno zářící z temnoty. Z boje světla a tmy, dobra a zla, řádu a chaosu vychází vítězně a jde svou cestou po nebi. Obrazový výraz má tato představa v bohu slunce, který jede ve sluneční lodi nebo slunečním voze po nebi. Uctívání slunce ve starém Egyptě je patrno ve slunečních chrámech, které byly zasvěceny slunečnímu bohu Réovi. Symboly boha slunce byly obelisky, na jejichž hrotu zářily první paprsky ranního slunce. Četné panovnické domy se odvozovaly od slunce, např. egyptští faraonové od Amuna Ré, japonský císařský dům od bohyně slunce Amaterasu. Panovníci Inků byli potomci boha slunce Inti, jemuž stavěli sluneční chrámy. Sluneční kult Aztéků vrcholil v obětování srdcí válečných zajatců, kteří posilovali slunce na jeho dráze na nebi. Řeckému bohu slunce Heliovi odpovídal římský Sol, kterého uctívali jako Sol invictus ("neporažené slunce"), Sol aeternus ("věčné slunce") a Sol divinus ("boží slunce").

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

religionistika



Copyright iEncyklopedie.cz